Kvalitu závlahové vody určuje znečištění cizorodými látkami – organické a anorganické chemické látky a bakterie. Závlahová voda podléhá ČSN 75 7143 (Jakost závlahové vody).
Tuhé nerozpustné znečištění je významné především pro kapkovou závlahu, kde by mohlo ucpávat kapkovače a musí proto být odstraněno dobrou filtrací. U spodní závlahy protéká voda potrubím větších dimenzí a znečištění tuhými látkami je menším problémem.
Pro všechny typy vertikálních zahrad je žádoucí co nejmenší znečištění rozpustnými látkami, které způsobují zasolení substrátu. Hlavním ukazatelem kvality vody je obsah iontů sodíku a chlóru, jejich vyšší množství má na rostliny toxický účinek. Obsah hydrogenuhličitanů má hlavní podíl na tvrdosti vody, která má na rostliny také negativní vliv. Z tvrdé vody se sráží nerozpustné usazeniny (uhličitany), které zanášejí potrubí a velké problémy mohou způsobovat zejména v kapkovačích. Vhodnost vody pro závlahu z chemického hlediska se posuzuje podle celkového obsahu rozpuštěných solí (charakterizovaném hodnotou elektrické vodivosti – EC), podle vzájemného poměru Na+: (Ca2+ Mg2+), obsahu chloridů, síranů, uhličitanů a podle obsahu některých dalších látek, zejména rizikových prvků.
Tab 4 Nejvýše přípustné hodnoty (NPH) vybraných ukazatelů jakosti pro jednotlivé třídy podle ČSN 75 7143
|
Ukazatel |
Jednotka |
Třída I |
Třída II |
Třída III |
|
Voda vhodná |
Voda podmíněně vhodná |
Voda nevhodná |
||
|
A. Fyzikální ukazatele |
||||
|
1. Teplota vody (t) |
oC |
35 |
40 |
>40 |
|
B. Chemické ukazatele |
||||
|
2. Reakce vody(pH) |
mg/l |
5,0-8,5 |
4,5-9,0 |
<4,5 a >9 |
|
3. Rozpuštěné látky (RL) |
mg/l |
800 |
1 200 |
>1 200 |
|
4. Chloridy (Cl-) |
mg/l |
300 |
400 |
>400 |
|
5. Sírany (SO42-) |
mg/l |
250 |
300 |
>300 |
|
12 Měď (Cu) |
mg/l |
0,5 |
2,0 |
>2,0 |
|
13 Mangan (Mn) |
mg/l |
3 |
5 |
>5 |
|
17 Rtuť (Hg) |
mg/l |
0.005 |
0.010 |
>0.010 |
|
20 Zinek (Zn) |
mg/l |
1 |
2 |
>2 |
|
21 Železo (Fe) |
mg/l |
10 |
100 |
>100 |
|
23 Tenzidy aniontové |
mg/l |
2 |
4 |
>4 |
Z jakostních parametrů zálivkové vody ovlivňuje nejvíce chemické vlastnosti substrátů obsah hydrogenuhličitanů. Podle ČSN EN ISO 9963-1 se obsah hydrogenuhličitanů ve vodě udává v mmol HCO3-/l jako celková alkalita, nebo též kyselinová neutralizační kapacita (KNK4,5). Vzhledem k tradici se stále používají i stupně německé (°N). Agrochemické laboratoře, které provádějí rozbory vody v rámci poradenské činnosti, hodnotu KNK4,5 přepočítávají i na °N (KNK4,5 v mmol/l × 2,8 = uhličitanová tvrdost v °N).
Při uhličitanové tvrdosti >10 °N je nutné používat substráty s hodnotou pH na spodní úrovni doporučovaných hodnot. Při uhličitanové tvrdosti >15 °N je vhodné tuto vodu ředit s vodou dešťovou nebo upravovat minerální kyselinou (dusičnou, fosforečnou nebo sírovou).
Tab 5 Kritéria kvality zdroje závlahové vody pro pěstování dřevin v nádobách (*ex Dušek 1997; Behrens 1997; Szabla a Pabian, 2009 aj.), obecné parametry pro závlahovou vodu pro zahradní rostliny (** Šrámek a Volf 1989)
|
Jakostní ukazatel |
Jednotka |
Bezpečná hodnota * |
Mezní hodnota * |
Vysoká hodnota** |
|
pH |
|
5,5–7,0 |
<5,5 nebo >8,0 |
>7,5 |
|
EC |
mS/cm |
<0,40 |
>0,75 |
>1,5 |
|
Ca |
mg/l |
<100 |
>100 |
>140 |
|
Mg |
mg/l |
<25 |
>50 |
>35 |
|
Na |
mg/l |
<15 |
>30 |
>40 |
|
KNK4,5 |
mmol/l |
2,8–3,5 |
>3,5 |
>5,4 |
|
Uhličitanová tvrdost |
°N |
8–10 |
>10 |
>15 |
|
Chloridy (Cl-) |
mg/l |
<15 (20) |
>30 (50) |
>80 |
|
Sírany (SO42-) |
mg/l |
<200 |
dosud nestanoveno |
>180 |
|
Fe |
mg/l |
<0,3 |
>2 (5) |
>0,5 |
|
Mn |
mg/l |
<0,2 |
>0,5 |
>0,5 |
|
Zn |
mg/l |
<0,3 |
>0,5 (1,0) |
>1 |
|
B |
mg/l |
<0,1 |
>0,1 (1,0) |
>0,5 |
KNK4,5 v mmol/l × 2,8 = uhličitanová tvrdost v °N
Odolnost rostlin k solím ve vertikálních zahradách lze považovat za nízkou.
Při opětovném využití závlahové vody, která protekla systémem, je třeba mít na paměti, že se její chemické složení, případně i mechanické znečištění změnilo, a že je ji třeba upravit či naředit tak, aby splňovala všechny požadavky závlahové vody.
Na základě kvality závlahové vody je nutné upravovat i dávkování rozpustných hnojiv, tak aby hnojivý roztok měl vyvážený obsah hlavních živin – dusíku, fosforu a draslíku, ale i vápníku, hořčíku, síry (síranů) a stopových živin. Obsah a poměr hlavních živin (N : P : K) se mění v průběhu vegetačního období, obsah amonného dusíku na celkovém obsahu této živiny by měl být relativně nízký. Obsah vápníku, hořčíku a síry by měl být v průběhu vegetačního období relativně stabilní. To platí především při používání dešťové vody, která tyto živiny neobsahuje, a u plošných bezsubstrátových systémů a obecně při použití vláknitých substrátů.
Pokud je obsah síranů ve vodě kolem 125 mg SO4-/l (42 mg S/l), sírany se nemusí přidávat ve formě hnojiv. Totéž platí o hořčíku a vápníku při jeho obsahu ve vodě kolem 12 mg Mg/l, resp. 60 mg Ca/l.
Při vyšších koncentrací manganu a bóru v zálivkové vodě (>0,25 mg Mn/l, resp.>0,3mg B/l) by se tyto stopové živiny neměly do hnojivého roztoku přidávat. Vysoký obsah Fe > 0,5 mg/l může způsobit poškození rostlin, nebo ucpávání kapkovačů, pro odstranění se používá okysličování vody. Při přípravě hnojivých roztoků se zpravidla používá Fe ve formě chelátů. Optimální poměr Fe : Mn v hnojivém roztoku je 3 : 1.
Modelový příklad hnojivého roztoku pro pravidelné přihnojování během vegetace při použití dešťové vody.
|
Obsah jednotlivých živin v mg/l hnojivého roztoku |
||||||||||||
|
N |
N-NH4 |
P |
K |
Mg |
Ca |
S (SO42-) |
Fe |
Mn |
Zn |
B |
Cu |
Mo |
|
100–160 |
32 |
30 |
160–200 |
30 |
150 |
20 (60) |
0,6 |
0,2 |
0,1 |
0,1 |
0,1 |
0,01 |
