[1] Substráty na bázi minerálních komponentů – strukturní střešní, hydroponické a stromové substráty, OHS podle normy ČSN EN 13040 pod 1000 g/l. Zeminy – OHS podle normy ČSN EN 13040 nad 1000 g/l,

 

[2] výměnná hodnota pH_CaCl2 – stanovena ve výluhu roztoku CaCl₂ dle ČSN EN 10390,

[3] zahrnuje typy 19.2–19.8; hodnoty pH a spalitelných látek odpovídají vždy příslušnému typu.

 

1. 1. 1. Komponenty typových substrátů vhodné pro vegetační stěny

Organické komponenty (rašelina, dřevní vlákna, kokosové produkty - vlákna, chipsy, komposty) mají dobrou vododržnost, časem se ale rozkládají a smršťují. Jejich celkový podíl ve strukturních minerálních substrátech by proto měl být nízký, u vegetačních stěn do 20 % obj. - tak, aby obsah spalitelných látek odpovídal maximální požadované hodnotě 13 %.

Strukturní minerální komponenty: drcené expandované jíly, expandovaný perlit, drcené porézní horniny (pemza, láva, zeolit, spongilit), drcená minerální plst.

Jíly, zeminy, skrývky ornice a podorničních vrstev se vyznačují vysokou hydroakumulační schopností i sorpcí živin, mohou ale zanášet drenážní vrstvy. Jejich podíl by měl být u strukturních minerálních substrátů nízký, aby nebyl překročen maximální obsah jílovitých částic s průměrem menším než 0,063 mm (viz tab. 3 v kapitole 7.3.2). V substrátech pro vegetační stěny by neměl podíl jílu nebo jílovité zeminy překročit 15 % objemu.

 

1. 1. 2. Hodnocení elektrické vodivosti (EC)

Deklarované maximální hodnotě EC výrobce přizpůsobuje dávku rozpustného minerálního nebo organického hnojiva, případně kompostu, použitou při přípravě substrátu. Při zakládání vegetačních stěn je účelné použít substráty s nižší startovací dávkou živin a výživu rostlin ovlivňovat přihnojováním hnojivými roztoky.

Pro obohacení substrátů a dodání živin je přípustné použít všechna hnojiva a pomocné látky, které je možno uvádět do oběhu v ČR podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech. Dávkování hnojiv je možné ověřit stanovením obsahu přijatelných živin podle normy ČSN EN 13651, ale pro registraci to není nutné.

 

1. 1. 3. Hodnocení reakce substrátu

Optimální hodnoty pH_H2O organických substrátů, kdy dochází k optimálnímu příjmu živin, se pro většinu rostlin pohybují v rozmezí 5,5–6,5. Optimální hodnoty výměnné reakce pH_CaCl2 jsou v rozmezí 6,0–7,0. U jednotlivých typových substrátů je poměrně široký rozsah hodnot pH (většinou 2,5 stupně). Výrobce by měl na etiketě uvádět užší rozpětí (1,5 stupně) hodnot pH, které odpovídají konkrétním vlastnostem a použití daného substrátu pro konkrétní skupinu rostlin.

 

1. 1. 4. Obsah spalitelných látek

Obsah spalitelných látek v pěstební směsi závisí na podílu minerálních komponentů (jílů, sprašových hlín, strukturních minerálních komponentů). U základního komponentu organických substrátů, rašeliny se obsah spalitelných látek (SL) pohybuje v rozmezí 72–97 %. U organických substrátů (19.2, 19.3, 19.4) je nutné deklarovat obsah spalitelných látek min. 45 %. Tato hodnota odpovídá maximální dávce minerálního komponentu 7–8 % obj., resp. 70–80 kg/m³ vrchovištní rašeliny. Vzhledem k objemové hmotnosti suchého minerálního komponentu kolem 1000 g/l, lze dávku v kg/m³ snadno přepočítat na % obj. U nižších dávek minerálních komponentů se dávky uvádějí v kg/m³ pěstební směsi (15–100 kg/m³), u vyšších dávek nad 100–500 kg/m³ se vyjadřují v % obj. (10–50 % obj.).

Obdobně jako u hodnot pH a EC by měl výrobce deklarovat obsah spalitelných látek, který odpovídá danému složení substrátu. U rašelinových substrátů na bázi vrchovištních rašelin by měl deklarovat hodnotu min. 85 % a tuto hodnotu adekvátně snižovat podle použité dávky minerálního komponentu a laboratorně stanovené hodnoty spalitelných látek.

Při vyšších dávkách minerálních komponentů, 10–50 % obj. substrát spadá do skupiny 19.7 Substráty s vyšším podílem minerálních komponentů (obsah spalitelných látek 10–55 %). Tento typ substrátu, kde podíl organických komponentů je minimálně 50 % obj., představuje přechod mezi organickými substráty s dávkou jílu do 80 kg/m³ (SL min. 45 %) a typem 19.8 Substráty na bázi minerálních komponentů (SL max. 13 %), kde je podíl organických komponentů do 20 % obj.

 

1. 1. 5. Použití jednotlivých skupin typových substrátů pro zakládání vegetačních stěn

 

Rašeliny (typ 19.1) se používají na přípravu pěstebních substrátů. 

Organické substráty (typy 19.2 až 19.4) jsou použitelné pro modulární systém na bázi koryt a květináčů a pro plošný textilně substrátový systém (substráty na bázi vláknité rašeliny nebo organických vláknitých komponentů – kokosová a dřevní vlákna). 

Substráty s vyšším podílem minerálních komponentů (typ 19.7), případně i Substráty pro kaktusy, sukulenty a suchomilné rostliny (19.6) jsou použitelné pro policový systém nebo pro modulární systém na bázi koryt a květináčů.

Strukturní substráty na bázi minerálních komponentů (typ 19.8) se používají do policového systému, do modulárního systému na bázi koryt a kazet. 

Do typu 19.9 Substráty s přídavkem hnojiv s dlouhodobým účinkem lze zařadit všechny typy substrátů, které jsou při přípravě obohaceny o zásobní hnojiva, tj. hnojiva pomalu rozpustná nebo obalovaná s řízeným uvolňováním živin, hodnota EC se nesleduje a je nutno deklarovat typ použitého hnojiva, dávku v kg/m³ a termín aplikace

Sadovnické a rekultivační zeminy (typ 19.10) nejsou pro přípravu vegetačních stěn vhodné.

1. 1. 6. Hodnocení strukturních substrátů na bázi minerálních komponentů (typ 19.8)

Strukturní minerální substráty, které se používají pro přípravu pěstebních panelů, se připravují z minerálních komponentů, které se vyznačují dobrou vododržností i drenážní schopností. I při plném nasycení vodou si zachovávají dostatečný objem pórů zaplněných vzduchem. Tyto substráty mají obdobné složení jako intenzivní střešní substráty. Jejich fyzikální a chemické vlastnosti lze tedy hodnotit podle publikace Vegetační souvrství zelených střech – standardy pro navrhování, provádění a údržbu (dále Standardy). Publikaci vydala Odborná sekce Zelené střechy při Svazu zakládání a údržby zeleně a je k dispozici na webových stránkách sekce (http://www.zelenestrechy.info/cs/). Metody hodnocení substrátů vycházejí z metodiky Green Roof Guidelines z roku 2018 německé společnosti Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau e.V. (FLL). Jsou doplněny o metody a parametry používané v ČR při uvádění substrátů na trh (tab. 3).

Tab. 3 Požadavky na univerzální intenzivní střešní substrát (dle dokumentu VEGETAČNÍ SOUVRSTVÍ ZELENÝCH STŘECH - Standardy pro navrhování, provádění a údržbu), použitelné pro strukturní minerální substrát na vegetační stěny

 

Parametr	Jednotka	Intenzivní substrát
Objemová hmotnost v suchém stavu (OHS)FLL	g/l	400–1050
Objemová hmotnost OH v nasyceném stavuFLL	g/l	850–1550
Maximální vodní kapacita (MVK)FLL	% obj.	45–65
Obsah vzduchu při MVKFLL	% obj.	>8
PropustnostFLL	mm/min	5–30
Podíl částic d <0,063 mm FLL	% hm.	<20
Spalitelné látky (SL)*	% hm.	<3
Hodnota pHH2O*		6,5–9,0
Hodnota pHCaCl2*		6,0–8,5
Elektrická vodivost (EC)*	mS/cm	≤0,65
Obsah semen plevelů	počet/l	≤1

^FLL stanovení podle metod FLL, popsány ve Standardech[1]

*parametry, které je nutné deklarovat při uvádění substrátů na trh na základě jejich zařazení do typových substrátů definovaných vyhláškou č. 474/2000 Sb. (viz tab. 1).

 

1. 1. 7. Hodnocení substrátových desek

Pro přípravu substrátových desek se nejvíce používá hydrofilní minerální vlna. Hydroakumulační panely minerální vlny se používají i jako součást vegetačního souvrství zelených střech. Pro hodnocení hydrofyzikálních vlastností minerální vlny lze tedy použít hodnocení dle Standardů, kdy se stanovuje maximální vodní kapacita v % obj. (minimální hodnota by měla být 80 % obj.) a hydro-akumulační schopnost v l/m² hydroakumulačních desek s definovanou tloušťkou (výškou). Tloušťka desek se zpravidla pohybuje v rozmezí 25–50 mm. Alternativu k minerální vlně představují desky z recyklovaných PP nebo PES vláken.

 

Tab. 4 Základní chemické a fyzikální vlastnosti hydroakumulačních desek pH a EC (vodný výluh 1v/5v), OHS – objemová hmotnost suchého vzorku, MVK – maximální vodní kapacita HK hydroakumulační kapacita (podle Standardů*), P – pórovitost, VzK – vzdušná kapacita, KK – kontejnerová (vodní) kapacita (obsah vzduchu, resp. vody při podtlaku 10 cm vodního sloupce), podle ČSN EN 13041

Vzorek	pH	EC	OHS	MVK*	HK*	P	VzK	KK
		mS/cm	g/L	% obj.	l/m2	% obj
Minerální plst lehká	7,0	0,08	77	94,2	37,7	97,3	14,0	83,3
Minerální plst těžká	7,1	0,09	138	95,0	38,0	95,2	6,6	88,5
PES deska (hydroakumulační)	7,9	0,06	90	86,6	26,0	94,1	28,0	64,3
PES deska (drenážní)	8,2	0,05	120	84,1	25,2	92,4	63,4	30,7

• výška minerální plsti 40 mm, výška PES desky 30 mm