Odborné závěry metodiky (2026)
Následující přehled shrnuje zásadní odborné závěry dokumentu
„Požární hlediska zelených střech – Zásady požární bezpečnosti obálky budovy při použití vegetačních souvrství“ (2026), zpracovaného na základě požárních zkoušek, analýzy norem a odborných stanovisek.
1. Postavení zelené střechy z hlediska požární bezpečnosti
Zelená střecha je stavební konstrukce tvořená vegetačním souvrstvím, nikoli stavební výrobek.
Z toho vyplývá, že:
• zelenou střechu nelze jako celek klasifikovat podle systému reakce na oheň stavebních výrobků,
• požárně bezpečnostní posouzení se vztahuje ke konkrétní skladbě střešního pláště a jejím vlastnostem,
• hodnocení probíhá v rámci národního normového režimu podle ČSN 73 0810.
2. Mechanismus šíření požáru u zelených střech
Na základě provedených požárních zkoušek a analýz lze konstatovat, že:
• případné hoření se odehrává v povrchových vegetačních vrstvách,
• nedochází k šíření požáru do hlubších vrstev souvrství,
• nebyl prokázán přenos požáru na hydroizolaci ani nosnou konstrukci,
• nebylo pozorováno odkapávání hořících částic.
Z hlediska chování při požáru se tedy jedná o povrchově omezený jev, nikoli o progresivní šíření do konstrukce.
3. Výsledky požárních zkoušek v ČR
Požární zkoušky provedené v letech 2019–2022 na reprezentativních skladbách prokázaly, že:
• extenzivní zelené střechy s rozchodníkovou vegetací,
• intenzivní zelené střechy s travním porostem, vykazují vlastnosti odpovídající požadavkům kladeným na bezpečné střešní pláště z hlediska šíření požáru po povrchu.
Výsledky zkoušek potvrzují, že správně navržené vegetační souvrství nepředstavuje zvýšené požární riziko.
4. Rozhodující parametry vegetační vrstvy
Z hlediska požární bezpečnosti nejsou rozhodující botanické názvy vegetace, ale materiálové vlastnosti vegetační vrstvy.
Za vyhovující se považuje skladba, která splní alespoň jednu z následujících podmínek:
• vegetační vrstva s převahou minerálního substrátu o tloušťce min. 50 mm po slehnutí, s maximálně 13 % hmotnostního podílu organických (spalitelných) látek,
nebo
• skladba ověřená požární zkouškou provedenou v národním režimu.
5. Požární pásy a nehořlavé bariéry
Nedílnou součástí požárně bezpečného řešení zelených střech je návrh:
• požárních pásů pro členění rozsáhlých ploch střech,
• nehořlavých bariér v místech:
- u atik,
- kolem prostupů,
- u světlíků a technologických zařízení.
Pro tyto prvky se používají výhradně nehořlavé materiály (např. štěrk, dlažba, beton, kámen). Jejich účelem je omezení možného povrchového šíření požáru.
6. Význam péče a údržby z hlediska požární bezpečnosti
Pro zachování požární bezpečnosti zelené střechy je vyžadována údržba.
Metodika konstatuje, že:
• neudržovaná vegetace může vést k hromadění suché biomasy,
• pravidelná údržba je součástí požárně bezpečnostního řešení,
• požární bezpečnost není jednorázový parametr, ale dlouhodobý stav.
Údržba musí odpovídat zvolenému typu zelené střechy. Spočívá zejména v následujícím:
• Odstraňovat nežádoucí a suchou vegetaci, popřípadě nežádoucí předměty, zejména ve střešních pásech a bariérách;
• U intenzivních střech je třeba nad rámec úkonů uvedených u extenzivních střech provádět pravidelnou závlahu.
Frekvence údržby závisí na typu zelené střechy a její vegetaci.
7. Zásady odborného posuzování
Závěry metodiky podporují přístup, kdy:
• zelené střechy nejsou posuzovány paušálně,
• hodnocení vychází z konkrétní skladby, detailů a provozního stavu,
• cílem je jednotný, předvídatelný a odborně zdůvodnitelný postup.
Shrnutí pro odbornou praxi
• Zelené střechy lze požárně bezpečně navrhovat a realizovat.
• Rozhodující je skladba, detaily a údržba.
• Vegetační souvrství samo o sobě nepředstavuje zvýšené riziko šíření požáru.
