Normy a standardy týkající se zelených střech
Mimo legislativu jako takovou je pro zelené střechy důležité také normativní prostředí. Technické normy definují pojmy, určují kvalitativní požadavky na materiály a výrobky, stanovují postupy pro výpočet vlastností materiálů nebo pracovní postupy. Technické normy nejsou právně závazné, ale mohou tvořit kvalitativní oporu ve smluvních vztazích nebo pro státní instituce.
Zelených střech se týkají zejména následující normy:
1) ČSN 73 1901-4 Navrhování střech – Část 4: Vegetační střechy
(sklon střech, provedení hydroizolace, vstup na střechu, bezpečnostní požadavky, nároky na skladbu souvrství zelené střechy, péče a údržba aj.)
2) TNV 95 9011. Hospodaření se srážkovými vodami
(doplňuje ČSN 73 1910 o způsobu nakládání se srážkovou vodou)
3) ČSN 75 6760. Vnitřní kanalizace
(součinitel odtoku dešťové vody)
4) ČSN 73 0540. Tepelná ochrana budov
(tepelně technické vlastnosti, difúze vodních par aj.)
5) ČSN EN 13948. Hydroizolační pásy a fólie – asfaltové, plastové a pryžové pásy a fólie pro hydroizolaci střech – stanovení odolnosti proti prorůstání kořenů rostlin
6) ČSN EN 1991-1-1 (eurokód 1). Zatížení konstrukcí – část 1-1: Obecná zatížení – objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb a další
Standardy pro zelené střechy
Výše zmíněné technické normy se zelených střech dotýkají jen okrajově, vlastní normu zelené střechy v ČR zatím nemají. Kvalitativní ukotvení tedy zatím zeleným střechám poskytují české Standardy pro navrhování, provádění a údržbu – Vegetační souvrství zelených střech vydané odbornou sekcí Zelené střechy při Svazu zakládání a údržby zeleně. Standardy čerpají ze zahraničních norem obdobného zaměření, představují první ucelený standardizující dokument pro zelené střechy v České republice a na jejich vývoji se podílelo 16 odborníků z různých oblastí týkajících se vegetačních střech (Burian et al., 2016).
Standardy ustalují terminologii zelených střech, stručně popisují jejich funkce a působení na budovu i na okolí, dělí zelené střechy podle několika kritérií a uvádějí požadavky na střešní konstrukce u různých druhů střech. Dále standardy definují požadavky na jednotlivé vrstvy ve vegetačním souvrství zelených střech: kořenovzdorná, ochranná, drenážní, hydroakumulační, filtrační a vegetační vrstva. Vegetaci je věnována samostatná kapitola obsahující doporučení ohledně druhů, stanovištních podmínek nebo způsobu založení vegetace. Závěrečná část standardů pojednává o dokončovací údržbě, podmínkách převzetí, následné údržbě a záručních podmínkách.
Standardy ucelenou formou odpovídají na otázku, co lze označit jako funkční zelenou střechu, a dávají tak odborný základ pro systémovou podporu zelených střech. To dokládá i skutečnost, že se v roce 2016 standardy staly oporou pro rozšíření národního dotačního programu Nová zelená úsporám právě o vegetační střechy.
České standardy byly při svém vývoji inspirovány podobnými dokumenty z jiných evropských zemí. Nejznámějším z nich je mezinárodní odbornou veřejností uznávaná směrnice FLL, která tvoří v Německu vedle dalších technických norem závazný standard pro navrhování, realizaci a údržbu zelených střech. Ve Švýcarsku představuje právní rámec pro zelené střechy norma SIA 312, v Rakousku je to zejména norma Ö-NORM B 2501, ve Velké Británii pak GRO Code. Všechny zmíněné sloužily při tvorbě českých standardů jako kvalitativní benchmark, což českým firmám dodržujícím místní standardy dává konkurenceschopnost i v zahraničí.
Zelené střechy a česká legislativa
Důležitým předpokladem pro podporu zelených střech je legislativní a normativní prostředí. V České republice jsou na rozdíl od některých jiných evropských zemí zelené střechy v legislativě zmiňovány pouze okrajově, ale české zákony vytvářejí vesměs otevřené prostředí pro jejich širší uplatnění. Tato kapitola uvádí základní přehled právních předpisů, které jsou pro zelené střechy relevantní a které pro ně mohou být legislativní oporou.
1.1.1 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
Základním nástrojem státní správy pro rozvoj území a výstavbu je územní plánování, které je upraveno tímto zákonem. Zákon jmenuje mimo jiné cíle územního plánování, jeho nástroje, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území nebo povolování staveb a jejich úprav.
Některé z cílů územního plánování podle § 18 stavebního zákona jsou tyto:
1) Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, který spočívá ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.
2) Územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Za tím účelem sleduje společenský a hospodářský potenciál rozvoje.
Některé z úkolů územního plánování podle § 19, odst. 1) pak jsou tyto:
g) vytvářet na území podmínky pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a to přírodě blízkým způsobem,
m) vytvářet podmínky pro ochranu území podle zvláštních právních předpisů před negativními vlivy záměrů na území a navrhovat kompenzační opatření, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,
o) uplatňovat poznatky zejména z oborů architektury, urbanismu, územního plánování a ekologie a památkové péče.
Zelené střechy jsou obecně uznávány jako opatření pro snižování rizika lokálních povodní nebo zabraňující přehřívání okolí budov, představují kompenzaci proti vlivům lidské výstavby na životní prostředí a jsou jedním z trendů v současné udržitelné architektuře. Zákon jako celek je zeleným střechám otevřený, a rozhodnutí tedy leží na implementační úrovni jednotlivých stavebních úřadů.
1.1.2 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Tento zákon má za cíl mimo jiné přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. § 2, odst. 2, zákona mimo jiné uvádí, že ochrana přírody a krajiny se zajišťuje zejména:
a) ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny,
g) spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny,
h) účastí na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách,
i) ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků a ploch a mokřadů,
j) obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny.
Ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. není pochyb o přínosech, které zelené střechy mají pro přírodu a krajinu. § 9 zákona dokonce zmiňuje pravomoc orgánu ochrany přírody uložit kompenzační opatření v případě ekologické újmy ve formě náhradní výsadby a odvodů, nicméně tato ekologická kompenzace se týká pouze kácení dřevin. Zde je prostor pro rozšíření zákona např. ve smyslu § 13 německého Spolkového zákona pro ochranu přírody (Bundesnaturschutzgesetz – BGBl. I S. 2542), který stanoví, že při zásahu do přírody a krajiny se uplatňují kompenzační opatření v pořadí: vyhnutí se zásahu, minimalizace zásahu, kompenzace zásahu na místě a kompenzace zásahu na jiném místě.
1.1.3 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)
Jak bylo popsáno v úvodních kapitolách, zelené střechy mají velký význam z hlediska zadržování srážkové vody přímo v místě dopadu a část této vody jsou schopny odpařovat zpětně do atmosféry. V tomto ohledu hraje klíčovou roli tzv. vodní zákon, který v § 5, odst. 3, ukládá stavebníkům základní povinnosti co do nakládání se srážkovou vodou:
3) Při provádění staveb ) nebo jejich změn nebo změn jejich užívání jsou stavebníci povinni podle charakteru a účelu užívání těchto staveb je zabezpečit zásobováním vodou a odváděním, čištěním, popřípadě jiným zneškodňováním odpadních vod z nich v souladu s tímto zákonem a zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen „srážkové vody“) v souladu se stavebním zákonem. Bez splnění těchto podmínek nesmí být povolena stavba, změna stavby před jejím dokončením, užívání stavby ani vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o změně v užívání stavby.
§ 102 stejného zákona dokonce připouští možnost úhrady výdajů na opatření ve veřejném zájmu. Bude-li tedy na zelené střechy nahlíženo jako na opatření ve veřejném zájmu v duchu pozitivní externality pro okolí (viz Investice do zelených střech – zisk pro celou společnost: zelené střechy z pohledu ekonomie), otevírá tak legislativa i možnost přímé finanční podpory zelených střech.
1) Stát může poskytnout finanční prostředky k úhradě výdajů na opatření ve veřejném zájmu, zejména pro
p) vsakování, zadržování a odvádění srážkových vod.
2) Finanční prostředky na opatření ve veřejném zájmu poskytuje stát správcům povodí, České inspekci životního prostředí, správcům vodních toků, vlastníkům vodních děl a pověřeným odborným subjektům (§ 21 odst. 3) a jiným fyzickým a právnickým osobám; na finanční prostředky není právní nárok.
1.1.4 Vyhláška č. 269/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území
Dalším zásadním předpisem pro zelené střechy rozvíjející výše zmíněný „vodní zákon“ je vyhláška č. 269/2009 Sb., která blíže definuje nakládání se srážkovou vodou na území. § 20, odst. 5, zákona stanoví požadavky na vymezování a využívání pozemků:
5) Stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno
c) vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných ploch nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné využití; přitom musí být řešeno
1. přednostně jejich vsakování, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, není-li možné vsakování,
2. jejich zadržování a regulované odvádění oddílnou kanalizací k odvádění srážkových vod do vod povrchových, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, nebo
3. není-li možné oddělené odvádění do vod povrchových, pak jejich regulované vypouštění do jednotné kanalizace.
§ 21 potom blíže rozvíjí předchozí paragraf ve smyslu pozemků staveb pro bydlení a pro rodinnou rekreaci:
3) Vsakování dešťových vod na pozemcích staveb pro bydlení je splněno [§ 20 odst. 5 písm. c)], jestliže poměr výměry části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku činí
a) v případě samostatně stojícího rodinného domu a stavby pro rodinnou rekreaci nejméně 0,4,
b) v případě řadového rodinného domu a bytového domu 0,3.
Z hlediska malého vodního cyklu by znění tohoto zákona mělo být komplexnější, mohlo by rozlišovat mezi zasakováním na povrchu a pod povrchem a dávat přednost zasakování na povrchu, aby se umožnil zpětný odpar vody do ovzduší. Důležitost zpětného odparu pro zdravé mikroklima urbanizované oblasti podtrhuje například technická norma TNV 95 9011, která za tímto účelem zelené střechy explicitně jmenuje (viz kapitola 4.1.3 TNV 95 9011).
1.1.5 Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a vyhláška č. 428/2001 Sb., která je jeho prováděcím předpisem
V ČR definuje dále nakládání se srážkovou vodou zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, a prováděcí vyhláška č. 428/2001 Sb. Zákon ukládá (až na několik výjimek) všem majitelům nemovitostí, ve kterých je prováděna podnikatelská činnost, povinnost, platit za odvod srážkové vody do kanalizace. § 31 prováděcí vyhlášky č. 428/2001 Sb. stanovuje způsob výpočtu množství srážkových vod odvedených do kanalizace, kdy podle přílohy č. 16 novely prováděcí vyhlášky se od 1. 4. 2014 odvod srážkových vod do kanalizace vypočítává podle 30letého dlouhodobého srážkového normálu dle regionální pobočky Českého hydrometeorologického úřadu.
Povinnost hrazení stočného poplatku za odvod srážkové vody se podle § 20, odst. 6, zákona nevztahuje na plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti.
Příloha č. 16 k vyhlášce č. 428/2001 Sb. obsahuje vzorec pro výpočet množství srážkových vod odváděných do kanalizace. Dle výpočtu je možné čerpat úlevu ze stočného poplatku za srážkovou vodu pro subjekty, které za odvádění srážkových vod platí, a zrealizují na svém objektu zelenou střechu.
Plocha B - půdorysná plocha vegetační střechy s mocností souvrství od 5 cm do 10 cm, umožňující částečné zadržování srážkových vod: v případě možnosti odtoku do kanalizace ............ odtokový součinitel: 0,6**.
Plocha D - půdorysná plocha vegetační střechy s mocností souvrství od 11 do 30 cm, umožňující částečné zadržování srážkových vod: v případě možnosti odtoku do kanalizace ............ odtokový součinitel: 0,3**.
Plocha E - půdorysná plocha vegetační střechy s mocností souvrství od 31 cm umožňující částečné zadržování srážkových vod: v případě možnosti odtoku do kanalizace ............ odtokový součinitel: 0,1**.
** Odtokový součinitel lze pro plochu s přesně definovaným souvrstvím stanovit také na základě měření v akreditované zkušebně podle české technické normy ČSN EN 12056-3 při návrhovém dešti o intenzitě 0,03 l*s-1*m-2 po dobu 15 minut ze vzorce C=Q/(r*A). Mocnost souvrství vegetační střechy se měří od horní hrany kořenovzdorné vrstvy (zpravidla hydroizolace) a v případě střechy s obrácenou skladbou vrstev od horní hrany tepelné izolace po povrch vegetačního souvrství kolmo ke sklonu střechy. Mocnost souvrství nebo aplikace souvrství, jehož odtokový součinitel se stanovuje podle věty první této poznámky, se prokazuje projektovou dokumentací nebo zprávou technického dozoru investora nebo jeho zápisem ve stavebním deníku. Provozovatel kanalizace je oprávněn na střeše provést při přejímce kanalizační přípojky nebo při oznámení o snížení odtokového součinitele vlastní měření mocnosti a skladby souvrství.
Veškeré změny je odběratel povinen neprodleně oznámit vlastníku nebo provozovateli kanalizace.
