Odborné závěry metodiky (2026)

 

Úvod

Tato metodika vznikla jako reakce na absenci jednotného přístupu k požárně bezpečnostnímu posuzování zelených střech v České republice. Dokument vypracoval tým odborníků z UCEEB ČVUT, Asociace zelených střech a fasád při SZÚZ, Generálního ředitelství HZS ČR a společnosti PAVUS. Cílem je poskytnout jasná pravidla a doporučení pro navrhování a posuzování těchto konstrukcí, která slouží jako odborné vodítko do doby, než budou požadavky standardizovány v rámci požárních norem.

Postavení zelené střechy z hlediska požární bezpečnosti

Vegetační souvrství je nutné chápat jako plnohodnotnou součást střešního pláště, jehož vlastnosti se však v čase mění v závislosti na vlhkosti a stavu vegetace. Jelikož rostliny nejsou „stavebním výrobkem“, nelze k nim vydat standardní protokol o klasifikaci dle ČSN EN 13501-5. Pro účely splnění legislativních požadavků na požární odolnost (např. třída BROOF(t3)) se proto využívají vyhodnocení v tzv. národním režimu dle ČSN 73 0810. Při dodržení stanovených parametrů lze zelenou střechu považovat za vyhovující i v požárně nebezpečném prostoru.

Zahraniční zkušenosti

Zahraniční přístupy potvrzují, že vegetační souvrství jsou při dodržení technických parametrů bezpečná. Velká Británie od roku 2025 vyžaduje pro střešní pláště klasifikaci BROOF(t4) a instalaci štěrkových požárních pásů (šířka 500 mm) kolem svislých prvků a prostupů. Rakousko (Vídeň) klasifikuje zelené střechy jako „tvrdou krytinu“ (BROOF(t1)); pro dosažení požární ekvivalence s 50mm vrstvou štěrku musí mít souvrství tloušťku min. 80 mm a obsah organické hmoty do 8 %. Německo považuje intenzivní střechy za bezpečné, u extenzivních vyžaduje minerální substrát (max. 20 % organiky) o tloušťce min. 30 mm a dělící pásy každých 40 metrů. Dánsko předepisuje klasifikaci BROOF(t2) a kamenné obsypy kolem světlíků a prostupů.

Výsledky požárních zkoušek provedených v ČR

Zkoušky v požární zkušebně PAVUS (dle ČSN P CEN/TS 1187, metoda 3) potvrdily, že extenzivní zelené střechy s rozchodníkovými koberci vykazují velmi příznivé chování. Při testech došlo pouze k ožehnutí rostlin v blízkosti zdroje tepla, oheň se však dále nešířil a minerální substrát zůstal zcela nepoškozen. Všechny testované skladby úspěšně splnily kritéria pro klasifikaci BROOF(t3).

Hlavní návrhové parametry pro splnění klasifikačních podmínek BROOF(t3) a údržba

Aby byla skladba považována za vyhovující bez nutnosti dalších zkoušek, musí splňovat:
•    Mocnost vegetační vrstvy: Minimálně 50 mm sypané substrátové směsi po slehnutí.
•    Složení substrátu: Maximálně 13 % hmotnostních spalitelných (organických) látek.
•    Střešní pásy: U ploch nad 1500 m² je nutné plochu rozdělit požárními pásy o šířce 2,0 m z nehořlavých materiálů (kačírek, dlažba).
•    Bariéry: Kolem atik, světlíků a prostupů se navrhují bariéry z anorganického kameniva v šířce min. 500 mm, ve vyjmenovaných případech min. 300 mm.

U biosolárních střech lze pod samotnými panely a kabelovým vedením využít standardní vegetační souvrství dle výše uvedených parametrů bez nutnosti dalších bariér, avšak bariéry z kameniva nebo dlažby zůstávají povinné pod měniči a dalšími elektrotechnickými prvky.

Pravidelná údržba je kritická pro zachování požární bezpečnosti. Spočívá zejména v odstraňování suché biomasy a náletové vegetace.
•    Extenzivní střechy: Údržba 1–2× ročně.
•    Intenzivní střechy: Údržba min. 4× ročně a pravidelná závlaha.

Celá metodika ke stažení